Jak se rodil brouk

Ferdinand Porsche v roce 1933 ve spolupráci s firmou NSU z Neckarsulmu

Další pokus o prosazení myšlenky německého lidového vozu učinil Ferdinand Porsche v roce 1933 ve spolupráci s další motocyklovou továrnou, firmou NSU z Neckarsulmu. Generální ředitel Fritz von Falkenhayn chtěl zavést výrobu automobilů v pobočném závodě NSU v Heilbronnu, který měla do té doby pronajatý jako montovnu a servis italská automobilka FIAT.Tentokrát měl Porsche volnou ruku při volbě pohánějícího ústrojí, a tak přišel ke slovu vzduchem chlazený čtyřválec s protilehlými válci - samozřejmě uložený za zadní nápravou. Motor měl objem 1470cm3 (vrtání 80mm, zdvih 72mm) a dával výkon 28 koní (20kW) při 2600 1/min.

Automobil s rozvorem náprav 2600mm a rozchodem kol 1200mm vpředu i vzadu byl dlouhý 4 metry a při pohotovostní hmotnosti 870 kg jezdil před 90km/h.

Na rozdíl od svého předchůdce značky Zundapp se nový vůz s označením NSU typ 32 moh pochlubit moderně řešeným odprožením kol zkrutnými tyčemi, čtyřstupňovou převodovkou a menšími šestnáctipalcovými koly. Opět vznikly tři prototypy, ale ani tentokrát se nadějný projekt nedočkal sériového pokračování. Zkušební automobily sice jezdily vcelku dobře (i když občas praskla zkrutná tyč odpružení a motor byl o poznání hlučnější, než u kapalinou chlazené konkurence), ale vedení firmu NSU nezískalo na podzim 1934 dostatek financí potřebných na zavedení sériové produkce. Svoji roli pak sehrálo i to, že zatímco firmy Zundapp a BMW získaly kontakty na výrobu těžkých armádních motocyklů, značka NSU měla volné pole působnosti na civilním trhu lehkých motocykl. - a náležitě toho hodlala využít.

Porsche se ovšem nevzdával - už v červnu 1934 uzavřel smlouvu s Říšským svazem automobilového průmyslu, který na doporučení z berlínského kancléřství poskytl finanční prostředky potřebné k dalšímu vývoji projektu lidového automobilu. Základní zadání požadovalo, aby čtyřmetrový lidový vůz se čtyřmístnou karosérií dosahoval největší rychlosti 100 km/h a v průměru nespotřeboval víc, než osm litrů benzínu na 100 km. Novinkou byl cenový požadavek: v budoucí sériové podobě měl lidový vůz stát nejvýše tisíc marek, zatímco nejlevnější automobily na trhu (malé vozy DKW a Opel) se tehdy prodávaly za 1650 až 1750RM.

    napište nám